* Trocha čtení k zamyšlení aneb všechno se musíme učit - i vychovávat


Samozřejmě o nesamozřejmém hlazení

Zvláštní: když Liduška zlobí, hned je o ni velký zájem. Rodiče si o ní povídají, okřikují ji, případně se snaží ji uchlácholit (třeba pochoutkami). Dokonce ji někdy nutí kleknout a kontrolují ji.
Věnují jí čas, jindy určený jen sobě nebo cizím lidem. Pro Lidku je dobré zlobit. Když je hodná, mají to rodiče za samozřejmost. Nikdo si jí ani nevšimne. Nic si o ní neříkají, nic jí nedávají ani neberou.
Čas, který by s nimi ráda užila, nemají. Není ani důvod, když Lidka „funguje“ tak, jak si přejí a jak je to správně. Nakonec i automatické pračky si všímáme, jen když zlobí. Fuj, to je ale ošklivé přirovnání. Zdá se však, že trefné.
Jak se vymanit z takové podivné situace? Všimnout si i onoho zdánlivě zcela samozřejmého chování. Pohladit. Vzít Lidku na klín a být s ní, i když je hodná. A nejenom proto, že je hodná. Prostě proto, že je.


Rodičovské sci-fi o hodném Ivánkovi

Mít takového Ivánka. Když by se narodil, plakal by jen v rukou porodníka. To aby všem ukázal, že je v pořádku. Pak by už neplakal, to zase proto, aby nebudil maminku a tatínka ze spaní. A kojit by se nechal dostatečně správnou dobu. Roztomile by se přitom usmíval a dělal ručičkami paci paci. Protože by byl rozumný, nedumlal by si prstíky. Nekousal by ani do předmětů, zdvižených ze země. Vůbec by vlastně ze země nic nezdvíhal. Vyhnul by se ošklivým nemocem. Zrál by díky tomu v harmonickém souladu se svými rodiči, sourozenci a s celým světem.
Až by povyrostl, byl by vždy tam, kde by být měl. Rodiče by jej posadili na nočníček – seděl by na nočníčku. A nechlubil by se ani svým hovínkem – pokud by si to rodiče nepřáli. Takhle přiměřeně by se choval celé roky. Učitelé by si jej nemohli vynachválit. „Jo, Ivánek,“ říkali by, „to je dokonalý chlapec, toho si vůbec nemusíme všímat.“ Kamarádil by se jen s hodnými dětmi. A nezvrhl by se s nějakými zlobivými.
Tak by to bylo i na střední škole. Učil by se řádně každý den a nečetl si tajně knížky. Natožpak knížky s podezřelým obsahem. Ani cigaretu by si nezkusil zapálit, protože to rodiče nedovolí a je to nezdravé. Nevypil by ani kapku alkoholu. Nebo – proboha – nešel by na diskotéku a nevracel se domů až v noci.
Ne! Nic takového by Ivánek prostě nedělal. Rodiče by vůbec neměli starost. Nemuseli by jej do ničeho honit, přesvědčovat ho, zakazovat mu, hádat se. Vlastně ani všímat by si ho nemuseli. Takový by byl dokonalý. Bylo by to klidné soužití. Ivánek by nikoho nerušil, nebylo by proč se jím zabývat či řešit nějaké jeho problémy. Zbyl by tedy čas na jiné činnosti a zábavy. Třeba na popovídání. Například o sousedovic Lojzovi. Je to hrozný rošťák a jeho zlobivé kousky skutečně za tu řeč stojí...

Autor: Zdeněk Rieger- psycholog, psychoterapeut


Vydal(a): Marcela Erbeková, dne 23. 10. 2009 | 2547 přečtení | Tisk

© Základní škola T. G. Masaryka Mnichovice okres Praha-východ, www.zsmnichovice.cz. Webmaster

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v jazyce PHP.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server