Napříč čtvrtými ročníky se rozeznělo obrovské HURÁ. Důvod byl prostý, čekala nás dopravní výchova, ale ne taková jako v minulém roce – přes počítač, ale opravdická na dopravním hřišti. Děti potěšila už jenom samotná představa, že se svou třídou vyrazí do Říčan vlakem. Kdokoliv z vás by si mohl pomyslet, že je to maličkost, ale my jsme společně nikde nebyli nespočet měsíců.  

V Říčanech nás přivítala přívětivá paní lektorka, která nás nejprve uvedla do učebny (bylo na nule, tak jsme to s povděkem uvítali) a zasvětila děti do tajů bezpečného silničního provozu. Počítačová simulace několika nebezpečných, rozporuplných nebo nepřehledných situací, které mohou potkat každého účastníka silničního provozu, zaujala nejen samotné děti, ale i paní učitelky se začaly přátelsky dohadovat, jak by v daném případě měly správně postupovat. 

Jako na objednávku vysvitlo sluníčko, vzduch se začal ohřívat a nic nebránilo pořádné vyjížďce na kole a praktickému vyzkoušení nabytých vědomostí. Nově upravené dopravní hřiště nabízí mnoho křižovatek, přechodů pro chodce a dopravních značek, kde si lze ověřit své znalosti nejen v nejběžnějších dopravních situacích, ale i těch méně obvyklých. Děti jezdily dle dopravních předpisů, paní učitelky se staly zodpovědnými chodci. Jenže i paní učitelky občas postihne „zlobilka“ a hned nastal velký mumraj. „Paní učitelko, nemůžete chodit na červenou a musíte se rozhlédnout!“ křičeli zodpovědní řidiči na své pedagogy. Tato nečekaná lekce, kdy brzdy skřípaly, měla za následek jedno jediné – u přechodu pro chodce před školou stojí spořádaně všechny děti čtvrtých ročníků a trpělivě čekají na zeleného panáčka. Pevně doufám, že tato skutečnost vydrží našim dětem až do důchodu. No, pro jistotu si raději dopravní výchovu na jaře zopakujeme. 

Za čtvrté ročníky Hana Olišarová